Chceš být AFFS? →Klik

5. kapitola

23. dubna 2012 v 20:05 | Kio ^^ |  Možná to tak osud chtěl
Pozvedla jsem hlavu, ale mým tělem se rozlila vlna bolesti. Záda pořád bolely. Stále jsem se snažila se zvednout alespoň tak, abych se podepřela rukama, ale nešlo to.
Po chvilce marného boje jsem to vzdala. Někdo zaklepal na dveře. "Dále," ozvala jsem se. Do pokoje vešel Zelt. Zavřel za sebou dveře a mířil si to ke mně. " Je ti už lépe?" optal se, zatím co si sedal na kraj postele. Jen jsem kývla hlavou. Nebylo mi zrovna do řeči.

Nenávidím toho prevíta. Nenávidím toho červa! Opakovaly se mi v hlavě myšlenky. Zelt se na mě pousmál a já mu úsměv oplatila. Znala jsem ho jen pár dnů, ale připadal mi jako dobrý kluk. "Prosím tě, pomůžeš mi se posadit?" prosila jsem ho. Zelt vstal a přišel ke mně.
Konečně jsem seděla. "Děkuji ti," řekla jsem a protáhla jsem se. "Nemáš za co. Za chvíli bude večeře. Chceš jít?" optal se mě. Přikývla jsem na souhlas. Nebyla jsem oblečená zrovna nejlépe a byla jsem celá rozcuchaná.
Zelt otevřel mou skříň a vyndal černé legíny a delší rudé tričko bez ramínek. "Na obleč se. Do spodního prádla ti nechci hrabat bez souhlasu." Řekl a zároveň se tím ptal jestli smí. Kývla jsem a on otevřel jeden z mnoha šuplíků. Vytáhnul kupodivu jednu z mích oblíbených podprsenek. Byla černá s červenými ornamenty a k tomu i stejné kalhotky. Hodil mi je. "Kdybys potřebovala pomoct tak budu za dveřmi," řekl a odešel. Zavřel za sebou dveře.
Záda bolela jako čert. S velikou námahou jsem se svlékla. "Auuu," zakvičela jsem. Natáhla jsem si kalhotky, ale s podprsenkou to tak lehké nebylo. Jakmile jsem se zad jenom dotkla, začala mě strašně pálit. Tak jsem si nejprve dala ty legíny. "Zelte?" jemně jsem zakřičela a trikem jsem si zahalila hrudník. "Ano?" vykoukl zpoza dveří. "No, je mi to trapné, ale zapneš mi prosím tě podprdou?" Zelt se smál. Vešel dovnitř a přišel až ke mně. Lehce mi ji zapnul. " děkuji" poděkovala jsem a snažila si navléknout tričko. Bohužel bylo moc ušlé a tak mi zády projela další bolest. Zelt mi pomohl hned, jak viděl když jsem zkřivila obličej bolestí. Usmála jsem se na něj. Zvedl mě a já šla k zrcadlu.
Rozčesala jsem si vlasy a udělala jsem si na hlavě ohon s rudou mašlí.Podle Zelta to vypadalo elegantně. Dala jsem si pouze řasenku a rudou rtěnku. Do uší jsem si dala černé perlové náušnice. Otočila jsem se a Zelt si mě prohlédnul od hlavy až k patě. "Sluší ti to," řekl mi a podal mi ruku. "děkuji" poděkovala jsem a svou ruku jsem dala do té jeho.
Ruku v ruce jsme šli do jídelny. Byli tam všichni, až na Mictiana. Byla jsem ráda, že tam zrovna on není. Sedla jsem si a pustila jsem se do kuřete. No co byla jsem strašně hladová.
Po večeři jsme všichni šli ven. Bylo kolem devíti večer a my jsme se vydali k nedalekému jezeru.
Cestou jsme potkávali mnoho lidí, ale také známých. Šla jsem se Zeltem a celou cestu jsme si povídali. Pak se mně ale zeptal. "Proč tě vlastně Mictian nechal tak ztrestat?" Podívala jsem se na něj a pak jsem se zadívala do země. "Víš je to dlouhý příběh. Nejsem jako vy. Jsem úplně jiná, ale přitom stejná. Nejsem vlkodlak, ale upírka. Nejsem zrovna nejraději, protože nesnáším když musím někoho zabít jen proto, že potřebuji krev. Nikdy jsem nechtěla být takzvaný "zabiják" a tak jsem šla za Mictianem. Řekla jsem mu, že jsem vlkodlak a že nemám kde být, ale byla to lež. Nechtěla jsem být doma, protože mé rodiče a i sourozence všichni nazývali jako bestie. Ano, oni byli ti krvežízniví upíři. Tedy rodiče byli. Sourozenci tomu tak nepropadávali, ale sem tam už se nemohli ovládnout. Pak jsme s Mictianem chodili. Já mu pořád namlouvala že nejsem dcera těch celosvětově známých bestii. Jednou ale pravdu odhalil. Já jsem utekla a do nedávna jsem se schovávala. Pak mě ale našel a dále už víš." Povzdechla jsem si.
Jakmile jsme dorazili k jezeru, sedla jsem si ode všech dál mezi stromy. Přemýšlela jsem, jestli se mi od Mictiana podaří utéct. Pak mě ale z myšlenek vytrhnul nějaký hluk. Byla jsem asi jediná kdo si toho všimnul, protože ostatní se dál bavili u vody.
S námahou jsem se zvedla a šla jsem za zvuky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama