Chceš být AFFS? →Klik

4. kapitola část druhá

11. března 2012 v 13:16 | KYSS ♥ |  Možná to tak osud chtěl
Po dlouhé době sem zase přidávám kapitolu :D:D Koho baví tato povídka, může číst dále na necesana-prochazkova.blog.cz
kde jsem asi u 16. kapči :D

Prošli jsme dveřmi a objevili jsme se ve velké místnosti. Byla o něco prosvětlenější než chodby, ale ne o moc. Byl tu stůl. Zřejmě byl od té drobné dívenky. Dále tu bylo pár židlí, skříně a zamřížované dveře.
Dívka přistoupila k jednímz asi deseti dveřím a zasunula do nich klíč. Odemknula je a otevřela.


Když jsem do nich nahlédla, náhle se mi vrátila hrůza. Geoderk si toto už prožil, to si pamatuji, ale nesměl nikomu a nikdy říct co mu tam dělali a co tam všechno bylo. Hned naproti dveřím byly dva železné kruhy zavěšené ze stropu. Byly na nich přidělané i pouta. To samé bylo i na zemi. Udělala jsem krok zpátky, ale Geoderk mě zachytil. "To zvládneš. Já ti věřím," řekl mi, ale mě to vůbec nepomohlo. Hrůzu jsem měla tak i tak.
Nakonec mě chytil a vzal mě do náruče. Nesl mě až dovnitř kde za námi dívenka zavřela.
Tato místnost byla bez jediného okna, bez jediného světla. Prostě tu byla tma jak v pytli. Rozhlížela jsem se kolem sebe ale nic jsem neviděla.
Po chvíli rozhlížení jsem uslyšela skřípot dveří. Podívala jsem se tam, odkud zvuk vycházel. Uviděla jsem nějakého zdatného, ale krutého muže s pochodní v ruce.
Přišel až k nám a pochodni podal Geoderkovi. Mě chytil za paži a táhnul mě opodál.
Pro mě to teď bylo to nejhorší, co jen může být. "Triko dolů," promluvil a z jeho hlasu šel strach. Nejprve jsem váhala, ale když jsem se podívala do jeho obličeje, vypadal že to myslí vážně. Raději jsem si teda tričko sundala. Naštěstí jsem pod ním měla podprdou, takže jsem nebyla tak odhalená.
Zavedl mě k poutům a připoutal mě. "Smím aspoň vědět, co mě čeká?" zeptala jsem se. Dlouho bylo ticho, když v tom Geoderk promluvil. "dvanáct ran bičem." Začala jsem se opravdu bát a šlo to asi na mě poznat. Sklopila jsem hlavu k zemi a čekala na první ránu.
Ta přišla asi po minutě čekání. Zakřičela jsem bolestí, když v tom přilétla druhá rána a mě tekly slzy po tváři až k zemi. Nešly zastavit. V tom další rána a já už jsem si prokousla ret tím, že jsem si ze samé bolesti kousala do rtu.
A další rána. Bylo to k nevydržení. Záda jsem už měla celé červené a pomalu z nich stékaly potůčky krve. A prááásk. Další rána. Ještě jich zbývalo sedm a já nevěděla jak to mám vydržet. Zavřela jsem oči a pořádně se nadechla. V tom se otevřely dveře.
Přišel Mictian a zábavně se díval.
Další rána. A další. Bolelo to jako ještě nikdy nic. Pode mnou už byla malá kaluž. Slzy stále tekly a tekly. Záda jsem měla celé zedřené. Podívala jsem se na kluky, kteří stáli u dveří. Geoderk se raději díval do země a Mictian byl opřený s rukama založenýma na hrudi a díval se. Bum! Další rána. Bolelo to a pálilo. Už jen čtyři, říkala jsem si v duchu.
Najednou Mictian zvedl ruku. "Počkej na chvíli," poručil a pomalu šel ke mně.
Pohladil mě po uslzené tváři. "Aspoň víš, že příště se nelže!" řekl a odstoupil. Dal pokyn že se může pokračovat.
Čtyři rány bičem byly hned po sobě. Neměla jsem možnost tedy ani jednou vykřiknout.
Jakmile toto mučení přestalo a odemkli mě, málem bych spadla,kdyby mě Geoderk včas nechytil. "Postarej se o ni!" poručil Mictian Geoderkovi. Ten jen kývl na souhlas a Mictian odešel. Opatrně mě podepřel a šli jsme na odchod. V tom se ve dveřích objevil Zelt. Podepřel mě z druhé strany a šli jsme.
Vyšli jsme z tajemných chodeb a kluci mě vedli do nejbližšího pokoje.
Otevřeli dveře a vstoupili jsme. Opatrně mě dali ať si sednu. Zelt přinesl vodu, obvazy a dezinfekci.
Rány mi nejprve vyčistili vodou. Pálilo to jako čert. Ale horší to bylo jak na to začali stříkat dezinfekci. Zahryzla jsem se do polštáře, abych nezačala křičet. Pak mi ty záda ještě obvázali. No obvázal mi je jenom Zelt, protože Geoderk musel někam jít.
Jakmile mi záda dovázal, vzal mě do náruče a nesl mě do mého pokoje. Chytla jsem se ho kolem krku a zavřela oči. Přitiskla jsem se k němu. Zelt se pousmál.
Jakmile mě donesl do pokoje, položil mě na postel. Otočil se a mířil ke dveřím. Včas jsem ho chytila za ruku a podívala se na něj. "Zůstaň. Aspoň chvíli prosím." Zelt se usmál a sedl si ke mně na postel. Byl tam tak dlouho, dokud jsem neusnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss ^_^ Luss ^_^ | Web | 11. března 2012 v 13:29 | Reagovat

Mám-li být upřímná, na tyto ,,blogové" povídky nejsem. Kdybych si přečetla všech předchozích 15 kapitol, tak bych si tuto také přečetla, ale jelikož jsem u tebe na blogu prvně, tak si to asi číst nebudu =/ Moc se ti omlouvám. =( Snad jsem tě nijak neurazila.

2 A. A. | Web | 11. března 2012 v 18:02 | Reagovat

Luxus,jdu si přečíst ty předchozí :D

3 Bruneta-anča Bruneta-anča | Web | 11. března 2012 v 18:07 | Reagovat

Hezký, ale bohužel nevím o co se jedná protože jsem nečetla předchozí kapitoly a teďka doopravdy nechci. Promiň

4 Laurinka Laurinka | Web | 11. března 2012 v 18:53 | Reagovat

Díky moc, jsi zlato!:D
Však, dobrou větu jsi zadala:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama