Chceš být AFFS? →Klik

Wapire's World

15. prosince 2011 v 21:14 | Ettelwen |  Wampire's World
Toto je povídka slečny, která si říká Cath
E-mail na autorku: ksmehlikova@seznam.cz

Povídka:

Byla jsem obyčejná dívka.Ano,byla.Než jsem potkala JE.Ale měla bych vám tento příběh říst od začátku....

Bydlela jsem v takovém zapadákově,kde se každý zná s každým.Jak už to bývá i sem se přistěhovala nová rodina, čemuž jsem se upřímě divila. Jmenovali se Williamsovi. Koupili si barák na okraji města, kousek od lesa, stranou od všech ostatních, takže jsem je moc nevídala.To se odehrálo na konci práznin. Na začátku školního roku jsem měla tu čest se s nimi setkat.
Zvláští na nich bylo že byli neuvěřitelně bledí.Tak bledí, že když si stoupli před stěnu, zdála se být zažloutlá. Možná že trošku přeháním ale bledí byli. Ve škole byli 3, ale asi musí mít i nějakou rodinu, která už nebo ještě do školy nechodí. Na jména nemám moc dobrou pamět', takže bylo zbytečné zjišt'ovat si je. Zaujal mě akorát jeden, se kterým jsem měla každý sen Angličtinu. Jmenoval je Edmund. To jméno mě zaujalo, protože jsem ho ještě neslyšela. Tedy slyšela ale né že by se tak někdo v poslední době jmenoval. Měl tmavé oči, černé vlasy a byl hezký. Hezčí něž všichni kluci ve škole. Ale on se na mě věčinou ani nepodíval

Prvních pár týdnů, než se ve škole všechno rozjelo, jsem se o něj taky moc nestarala. Ale když jsem ho viděla po druhé, zaujalo mě že má jiné oči, něž od prvního setkání. Neměl je tmavé ale zaté s lehkým nádechem zalené.To mě uchvátilo. Vím že lidi obyčejně nosí kontaktní čočky, ale nikdy jsem neviděla takové. Byla jsem hodně zvědavá, ale taky slušně vychovaná. Není slušné začít konverzaci s prakticky neznámím člověkem otázkou tipu: "proč máš jiné oči než minule?"
V Angličtině se nic moc nedělo a ani on nevypadal, že by ho to něják zajímalo.Nasadila jsem úsměv, který spolehlivě obměkčí každého
,,Ahoj, já jsem Ketie" podívala jsem se na něj a podala mu ruku
,,Ahoj, já jsem Edmund"procedil zkrs zuby a otočil se k otevřenému oknu
Že by ten úsměv nezabral?Mírně jsem se zamračila a otočlila se k mému sešitu kde jsem měla namalované malinké kruhy různě prokžížené.Kruhy-můj osobní simbol nekonečné soudržnosti a můj nejoblíbenější tvar.Už jsem několikrát přemýšlela jaké by to bylo,trávnit věčnost s někým milovaným.Vymalovávala jsem si kruhy a pořád nad tím přemýšlela.Preriferním viděním jsem pořád nenápadně sledovala Edmunda.Najdenou jsem si uvědomila,že se usmívá.Usmívá se nad mím dílem.Nerozuměla jsem proč
,,Jen že to děláš tak pečlivě"objasnil
,,ALe pokud vím, já se na nic neptala"podívlala jsem se na něj.Nechtěla jsem vypadat že mi to vadí,že mě má přečtenou
Okamžitě se ode mne odvrátil.Udělala jsem něco špatně?Dál jsem si vybarvovala kruhy ale něco se mi nezdálo.Dále jsem myslela na nekonečno s milovanou osobou.A taky jsem myslela na Edmundův úsměv a na to jak byl dokonalý.Jeho bílé zuby jako by prozážili celou místnost a jeho obličej dvojnásob.V myšlence na nekonečno se místo rozmazané tváře oběvila tvář Edmundova.Chtěla jsem ji odstranit ale při pomyšlení na jeho dokonalý úsměv jsem ji tam nechala.Projel mnou proud radosti.Lehce jsem se pousmála.Nevím jestli to bylo na mě tolik vidět ale Edmund se taky pousmál,možná ještě víc než já.Znovu jsem se na něj podívala s nevyřčenou otázkou.Jen zavrtěl hlavou.
Zvoní!Vyletěl ze třídy jako první.Možná až moc rychle.Posbírala jsem si věci a šla do učebny
*
Měla jsem Španělštinu.Tam jsem potkala další z Williamsových.Eriku,myslím ale jak už jsem řekla,na jména nemám moc dobrou pamět'.Sedla jsem si vedla své kámošky Mishel.Vytáhla jsem sešit a začla si zase vybarvovat kruhy.Španělštinu mám ráda a nehodlám jí promalovat ale o přestávce můžu ne?V jedné chvíli mi začali v hlavě létat střípky melodií.Otočila jsem stránku a začala je skládat k sobě.Kéž bych tu měla mojí mlovanou kytaru.
Ach ne,zvoní!Všechny střípky melodií se rozletěli na prach.
,,Co to píšeš?"ozvala se Mishel a dívala se zvědavě do sešitu.Přistrčila jsem ho k ní protože ona taky hraje na kytaru
,,Tady máš moc rychlí přestup"ukázala kamsi prstem
,,Mish,to je pomalá písen,to stihnu,neboj"usmála jsem se
Ale učitelka přišla a já Mish vytrhla sešit a schovala ho pod učebnice.Ucítila jse jak se na mě někdo nepříjemně dívá.¨Když jsem se otočila tím směrem,zjistila jsem že je to Erika.Její oči byli plné strachu o někoho.Ale to nebyl strach o mě.Mě spalovala svým pohledem

Obět,pokud se tomu tak dá říkat,se skládal z něčeho což nazvali "Karbanátkové překvapení" a brambor,která byla každá jiná,jako by ji vařili každou zvlášt'-jedna měkká,druhá tvrdá, jedna přesolená,druhá bez chuti-no holt si nevyberete.Odnesla jsem tedy toto "jídlo" a šla si sednout zpátky ke stolu za Mishel,která se spíše zabývala Wiliamsovými než tomu hnusu
,,Všichni na tebe koukaj"dloubla do mě lokten
Já se otočil jejich směrem.Erika se už netvářila jako že mě chce zabít ale spíš jako andílek.Taky tak trochu vypadala.Až na ty vlasy.Měla je temně rudé,ale vypadaly přirozeně.Vedle ní seděl jeden kluk.Charliste myslím.Měl hnědé vlasy svázané do ohonu.Usměvavý a hodný.Alespn co mi říkala Mish,která s ním má hodinu.Nepatrně se usmíval.Pak se můj pohled upřel na Edmunda.Zase měl ten dokonalý úsměv a hleděl přímo na mě.Cítila jsem jak rudnu.Snažila jsem se to zakrýt záplavou svých blond'atých lehce zakroucených kadeří.
,,Už se nedívá"šeptla ke mě
Krev z tváří pomalu opadávala.

Šla jsem pomalu na autobus.Sedla jsem si na lavičku a vytáhla sešit.Zase se v hlavě honily střípky melodií._Já se snažila je poskládat a vybrat ty správné,ucítila jsem závan větru,který mi nyl taky inspirací.
,,Ahoj"zaslechla jsem tichý a laskavý hlas.Ikdyž jsem měla zavřené oči,poznala jsem hlas Edmunda.Otevřela jsem oči a automaticky začla schovávat sešit.On však seděl vedle mě a o něáký sešit se nezajímal
,,Chtěl jsem se omluvit za to jak jsem se choval"chtěla jsem odpovědět ale předběhl mě
,,Choval jsem se jako hlupák"chvilku se odmlčel,,sám nevím proč"pousmál se.
Musela jsem se usmát.Né,já se usmála tak široce,že to muselo vypadat hloupě.Začali sme se smát.Něák jsem,asi při smíchu,uvolnila ruku se sešitem,kterou jsem měla pod bundou.
,,Co to máš?"zaměřil se na sešit
,,Nic"snažila jsem se schovat ruku pod bundu.
,,No ták.Ukaž"natáhl se ke mě
Když se mě dotkla jeho ledovvá pokožka,ucukla jsem.Rychle se odtáhl.
,,Já....promin"řekl šeptem a utekl
Přijel mi už autobus ale já za ním pořád koukala.Řidič už málem odjel.Cestou jsem přemýšlela,co všechno se může stát za jediný den.

Doma jsem se natáhla na postel a k melodii,kterou jsem složila slova.Tak vnikla písen white life
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piskot :D:D Piskot :D:D | 16. prosince 2011 v 20:39 | Reagovat

Ahoj Cath...píšeš moc zajímavě a už odteď mě to velmi fascinuje,takže...rychle rychle další ;)

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:20 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama