Chceš být AFFS? →Klik

Listopad 2011

2. kapitola - náznak pravdy

26. listopadu 2011 v 20:21 | Ettelwen |  Nenávist po celý život
Miale byla na zhroucení, ale přeci jen chtěla do školy.Chtěla zase vidět toho kluka v autobusu. Matka jí říkala ať zůstane doma ale ona ne a ne. Cestou na autobus si pomyslela, jestli se do lili zakousl Daygrů nebo nějaký jiný upír.Autobus jel o pět minut později než by měl.Samozřejmě že tam ten krásný kluk byl, a Miale se odhodlala se ho zeptat jak se jmenuje.Nastoupila zadníma dveřmi a šla rovnou za ním.Kluk se na Miale podíval.,,Ahoj, prosím tě můžu se………….. tě zeptat………… jak se jmenuješ??" vypadlo z Miale nakonec. ,,Já jsem Mike a ty??´´ a tak spolu kecaly celou cestu autobusem.
Škola jí skončila v pět hodin večer a už se začalo pomalu stmívat.Nasedla do autobusu a jela domů, kde na ní čekal Daygrů.
,,Byl si to v noci ty nebo ne?? A chci slyšet pravdu!" křičela na něj Miale. Daygrů ji vysvětlil co se stalo, a že to nebyl on ale starší upír.,, Je pozdě a já se musím šprtat do školy," řekla a zmizela v domě.
,, Co ve škole?" ptala se miale její matka. Miale jí vše řekla a šla do svého pokoje, kde se začala učit. Učila se dvě hodiny, když jí zavolala máma k večeři. U stolu bylo ticho jako nikdy, ale Miale to ticho přerušila.,, kdy bude mít Lili pohřeb??" zeptala se a doufala v odpověď. Matka i otec chvíli mlčky jedli dál ale pak se matka rozhodla že jí to řekne. ,, Miale, zlato Lili bude mít pohřeb pozítří," řekla skleslým hlasem matka. Miale nebylo zrovna nejlíp, takže hned jak dojedla se šla osprchovat a spát.
Daygrů si ale myslel že Miale zase přijde k jezírku, ale Miale nikde. Daygrů tam stál asi hodinu, ale když Miale stále nepřicházela, šel Daygrů zase pryč. Ráno se Miale vzbudila až ji zazvonil budík. Rychle vstala oblékla se, učesala a namalovala. Dole už jí čekala v kuchyni máme se snídaní. Miale to rychle snědla a vyrazila aby stihla autobus.
Autobus dnes jel na minutu přesně. Miale a Mike si zase celou cestu povídali. Když autobus dojel ke škole oba vystoupili a šli svou cestou.Miale dnes měla školu jen do dvou, tak čekala 15minut na Mike.
Mike přišel přesně v čas.Šli společně na autobus. ,, Co děláš zítra odpoledne?" zeptala se Miale. Chtěla ho poprosit jestli by s ní nešel na pohřeb Lili. ,, nemám nic v plánu," řekl Mike a čekal co bude dál. ,, Nešel by si se mnou zítra odpoledne asi hned po škole na pohřeb mojí sestřenky a zároveň nejlepší kamarádky Lili??" Zeptala se a doufala že jí Mike odpoví ano.
Přesně to také odpověděl. Miale cítila že má Nového nejlepšího přítele který jí ve všem pomáhá atd. Miale se na něj děkovně usmála.
Když došla domů šla do svého pokoje a vybírala si šaty v kterých půjde.Měla totiž asi dvacet černých šatů.
Nakonec si vybrala šaty nad kolena černé kárované červenou a šedou.Když ji matka volala k večeři Miale se zrovna učila. Rychle sešla ze schodů a začala jíst. Po večeři ji matka poprosila jestli by umyla nádobí. Miale jenom přikývla že ano. Jakmile nádobí domyla, šla zpět do svého pokoje a začala se znovu učit. Asi za hodinu vešla do koupelny kde strávila další hodinu. Potom si lehla a usla.
Ráno Se probudila o patnáct minut dříve.Šla do koupelny a opláchla si obličej a umyla si zuby.Učesala a namalovala se. Už teť si vzala ty černé šaty aby po škole nemusela domů a rovnou jet na pohřeb.
Šla do kuchyně kde nikdo nebyl. Namazala si chleba máslem a snědla ho. Když odcházela tak za ní přišla právě zbuzená máma a řekla jí: ,,Mio mám novou práci" řekla s radostí i když jí nebylo do radosti.
Miale byla ráda že má máma novou práci a tak se jenom trochu pousmála a šla na autobus. Měl asi pět minut zpoždění, ale Miale to nevadilo, aspoň si udělala pořádek v hlavě.

2. kapitola - cesta do obchoďáku

18. listopadu 2011 v 22:17 | Ettelwen |  Upíří prázdniny
No kdo jiný než Ander. "Ahoj promiň že jsem tu tak pozdě ale chtěl jsem se ti omluvit že jsem předtím jen tak zmizel…" Asi po minutě mlčení větu dořekl "…no….Víš…Jak si myslíš TEDA NEVÍM JESTLI POŘÁD!! Že sem k "sežrání" tak… no…." V tom k nám příde Camill a on už větu nedořekne.
"Já si říkala že tu slyším známí hlas," řekla Camill když přišla k nám. Ta dokáže vážně všechno zkazit! Sama pro sebe si zavrčím a přitom se na mě Ander zkoumavě podívá, jako by nevěřil mým myšlenkám nebo co. "Asi překážím co??" řekne Camill. Podívám se na ni a ona pochopí že jo a odkráčí do svého pokoje. Konečně přišel ten čas aby to dořekl. "Tak co si mi to chtěl říct?" provokativně se ho zeptám. Ander už si myslel že sem na to zapomněla nebo co a snažil se z toho vykroutit - "víš … já už musím domů" vzal si mikinu kterou předtím hodil na gauč a otevřel dveře. Než sem stačila cokoliv říct, byl už pryč. Asi půl hodiny pak civím na dveře, ale pak na mě přijde únava a usnu.
Ráno 7:49
Vzbudím se a ani nevím jak ale sem v posteli. Pokud vím tak sem včera usla v obýváku nebo ne?? Du do kuchyně, a kdo jiný by tam seděl než Camill a Ander! Civím na ně s otevřenou hubou. "Co tady děláš??" vypadlo ze mě hned jak sem k nim přišla. Civí na mě jako by nic neslyšel. Haló si hluchý?? Co tady děláš?? Rovnou ve své hlavě zakřičím - což ho asi dost překvapilo a dopadlo to tak že se leknul a sletěl ze židle. "Já přišel už kolem páté, protože sem ti potřeboval něco říct, ale tys ještě spala a já tě nechtěl budit a Camill už byla vzhůru tak sem to řekl ji." Zírám na něj jako bych říkala - a cos mi to chtěl říct, ale on nic je na mě čumí dál. Hej spal si vůbec?? Cos mi to chtěl říct??Já zas tolik času nemám, chci si zajet do obchoďáku. Jo obchoďák je od tud asi sto kiláků takže hodinu tam a hodinu zpět + doba v obchoďáku takže sem asi večer zpět. A protože ještě nemám řidičák takže musím jet busem.
"Jo chtěl sem ti říct že zítra je u jezera ta menší párty, a jo spal sem asi tak dvě hodiny, a nechceš tam svést??" Tak to sem se divila ještě víc - on mě tam chce svést?? On umí řídit??
A navíc dneska je ten nejlepší den na obchoďák - aspoň si koupím nové plavky J. Camill přestalo bavit mlčení a po třech minutách naprostého ticha ho přerušila "Tohle jsou prázdniny?? Vždyť je tu NŮDÁ - teda aspoň pro mě." Jakmile větu dořekla odkráčela si to do svého pokoje. Jo a co si mi to chtěl říct?? Podívá se na mě jako před popravou, ale tentokrát se z toho nevykroutí! "Jo umím řídit - mám řidičák, no…. Já…. Víš co řeknu ti to na cestě do obchoďáku a teť se běž převlíknout pojedem!!"
Odběhla sem do pokoje. Ale co si na sebe vezmu?? Prohrabávala jsem skříň, až sem nakonec objevila černou minisukni, žluté tričko bez ramínek a na něj sem si dala ještě černé bolérko. Udělala sem si copek a utíkala sem dolů. Ander tam znuděně koukal do zdi. "No konečně!! To ti to trvalo!" Koukne na mě a "sjede" mě pohledem. "Sluší ti to" usměje se na mě. Začervenám se a poděkuju. Doufám že nejezdí jak prase. A čím vlastně pojedem?? Na chvíly se zarazím a při představě, že jedem takové prudké zatáčky co tu sou rychlostí víc než 100km/h se začnu klepat hrůzou. Šibalsky se na mě podívá.
Vylezem z baráku a uvidím černé Porsche. No ty vole!! To je fáro… ale určo pojede jak prase, a jestli myslím správně tak se asi vybouráme… hmm dobrá představa, tady kde skoro nikdo nikdy nejezdí se vybouráme a ještě k tomu tu není signál… "Neboj kvůli Tebe se budu snažit nebourat," řekne s pobaveně, "a rači se připoutej," dořekne větu a já nasednu do auta.
To auto není skvělé jenom z venku, sedí se tu taky suprově a jede asi taky tak J. Jedem asi 30minut rychlostí 80Km/h vtom začne zrychlovat že jedeme minimálně 130km/h. Ty vole já se asi pobliju! Řeknu si, když jedeme fakt dost rychle. Ander se na mě na chvilku podívá, asi sem fakt zelená, protože začne zastavovat. Rychle vystoupím a utíkám na louku. Vrátím se asi po 5minutách a je mi o dost líp. "Myslím že už pojedu pomaleji," řekne. Myslím že to je to nejrozumnější co kdy řekl…Nasednu a rozjedeme se. Už jedeme o dost pomaleji a já usnu.
***Z pohledu Andera***
Ta když spí vypadá vážně jak anděl! Ani se mi nechce ji budit, ale spát ji tu tak nechat taky nemůžu. Jemně do Noah šťouchnu a ona se probere. "To už jsme tady??" udiveně se kolem sebe rozkouká. Pomůžu jí vystoupit a pak společně vejdeme do obchodního centra.

Draco/Hermiona

17. listopadu 2011 v 18:38 | Ettelwen

Rozcestník - videa

17. listopadu 2011 v 18:32 | Ettelwen |  Videa



2. kapitola - stará parta

16. listopadu 2011 v 16:22 | Ettelwen |  Možná to tak osud chtěl
V obýváku jsem uviděla několik vlkodlaků. Moje stará parta. Ano já k nim patřila, tedy dokud se nedozvěděli co jsem doopravdy zač. A jéje. Tím jak jsem zakřičela si mě všimli. Blbá, blbá holka!! Opakovala jsem si stále dokola v hlavě dokud nepřišli až ke mně. "Ale, ale, koho to tu máme??" s plamínkem v očích říkal Mictian. Mictian je vůdce vlkodlačí party a zároveň můj bývalí kluk. Dívala jsem se do země, ale Mictian mě chytil za bradu a hlavu mi zvednul. "Chyběla si mi, kočičko. Nebo bych měl říct spíše lhářko?" U té poslední věty přímo zuřil. Bylo mi na nic. Já ho milovala, on mě též, ale v jednom jsem mu dlouhou dobu co jsme byli spolu lhala. Zapírala jsem, že jsem tím co jsem. On si to ale zjistil. Musela jsem utéct. Kvůli němu jsme se dokonce přestěhovali. I tak mě ale našel. Je tu i se všemi ostatními. Allayna, Mogeus, Lomeylla i Geoderk, který mě prý tajně miloval. Tak to aspoň říkala Allayna.
Mictian si mě k sobě přitáhnul a pohladil mě po tváři. Zrak mi sklouzl zpátky na podlahu. Chytil mě za ruku. Já se mu vyškubla. Pohlédla jsem mu do očí.
Chytil mě kolem pasu a "nalepil" si mě k sobě. Nešlo se od něj odtrhnout a tak jsem se musela poddat. Políbil mě! Nejprve jen na tvář a pak i na rty. " Chutnají stejně dobře jako tenkrát," zašeptal mi do ucha. Otočila jsem hlavu a zadívala se do zdi. Kde jsou sakra všichni?? Myslela jsem na své sourozence.
"Mogeusy, Geoderku, svažte ji a dejte pozor aby neutekla!" přikázal vlkodlak. "A dejte si na ni pozor. Víte přeci co je zač ne?" Pozvedl jedno obočí. Ještě jednou mě políbil a pak zamířil k hlavním dveřím. Vyšel ven a Allayna i Lomeylla jej následovaly.
Zůstala jsem tu sama s těma dvojka. Zadívala jsem se na ně. V očích měli plameny touhy. Touhy po masu. Ale věděli že na mě nesmí.
Svázali mě a Geoderk si mě přehodil přes rameno. Byl stejně silný jako Mictian. Divím se, že ho vůbec ještě baví skákat, jak Mictian píská. Již dlouho jsem věděla že Geoderk Mictiana nenávidí, ale nechápala jsem proč z party neodejde. "Vím že ho pořád nenávidíš a proto nechápu proč si s ním zůstal," zašeptala jsem na něj aby nás Mogeus neslyšel. Se všemi jsem kdysi měla přímo skvělý vztah, ale teď? "Protože musím." Odpověděl mi Geoderk. Býval to můj nejlepší kámoš. Býval. Podíval se na mě a já v jeho obličeji viděla smutek. Ano smutek. "Musím," opakoval Geoderk. Opětovala jsem mu smutný pohled.
Po minutě si mě sundal z ramena a nesl mě v náruči. Chytila jsem se ho kolem krku. Na to že jsem to, co jsem mi byla zima. Přitulila jsem se k němu abych se aspoň trochu zahřála. Jeho tělo byl samý sval. Pousmál se na mě a nesl mě dál do lesa.
Usnula jsem.
Probudila jsem se v měkké posteli. Byla jsem v klubovně. Tak jsme říkali domu v kterém bydleli členi party. Tedy až na mě. Já tam jen někdy přespávala. Byla jsem ve svém starém pokoji. Nic se tu nezměnilo! V křesle seděl Geoderk a pousmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala. Posadila jsem se. "No konečně ses probudila," řekl vlkodlak a smál se přitom. Hodila jsem po něm polštář. Bohužel ho stačil včas zachytit a hodil ho po mě. Když na mě přiletěl, donutil mě si zase lehnout. Začala jsem se hlasitě smát. V tom se dveře otevřely a vešel Mictian. "Áaaa, beruška se už probudila." Přišel ke mně a políbil mě. Bohužel jsem se nemohla nijak bránit, nepomohlo by to. Akorát bych si udělala nějaký ten další problém.
"Kluci, můžete mě nechat na chvíli samotnou? Chci se trochu hodit do gala." Ptala jsem se, ale věděla jsem co řekne. " Ne, tady Geoderk tě bude hlídat ve dne, v noci." Byla jsem ráda, že zrovna on a ne Mictian sám.
Mictian odešel a zabouchl za sebou dveře. Přešla jsem ke skříni. Stále jsem tam měla své věci. Věci které jsem tak postrádala. Vytáhla jsem černá mini šaty, červený pásek a pásek s ostny, rudé kotníkové conversky a návleky na ruce. Šla jsem do koupelny. Geoderk byl tak hodný a zůstal v křesle =D.
Sundala jsem ze sebe oblečení a vlezla jsem do sprchy. Smyla jsem ze sebe všechen smutek.
Vylezla jsem ze sprchy omotaná v ručníku a vřítila jsem se do pokoje jako neřízená střela. Zapomněla jsem na spodní prádlo. Geoderk se smál a točil si s mojí podprsenkou. "Dej mi ji," jemně jsem na něj křikla a běžela jsem za ním. Ten už skočil na postel a hrál si s mojí podprdou.
Když jsem byla u něj, tak jsem mu podprdou vzala a běžela jsem zpět do koupelny.
Oblékla jsem se a přešla jsem k zrcadlu. A hele, mám tu pořád i žehličku na vlasy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu zůstalo vážně všechno. Vlasy jsem si vyžehlila a načesala. Dala jsem si do vlasů černou mašli s červenými puntíky. Ou, málem bych se zapomněla namalovat! Rychle jsem si vytvořila na očích černé linky a dala si sexy rudou rtěnku. Takhle by to mohlo stačit. Řekla jsem si a sčesala jsem si ofinu do očí.
Vyšla jsem z koupelny a Geoderkovi málem vypadly oči z důlku. "Wow, kočka," pronesl a zapískal jako sukničkář.


1. kapitola

13. listopadu 2011 v 20:04 | Ettelwen |  Nenávist po celý život
Začalo se stmívat.Miale se však šla procházet k jezírku blízko jejich domu. Přišla k jezírku a sedla si blízko jeho okraji aby si mohla namočit nohy. To také udělala. Asi za půl hodiny za stromami které byli nedaleko jezírka někoho zahlédla. Postava se čím dál tím více přibližovala.
,, Haloo kdo tam je?´´ volala Miale , ale marně, osoba na její otázku nereagovala a přibližovala se víc a víc až byla od Miale asi tři metry. V tom neznámá osoba na Miale promluvila: ,, Mě se bát nemusíš.´´ Miale podle hlasu poznala že je to nějaký kluk. ,,Tak mi řekni kdo vlastně jsi??´´ Miale znervózněla a šlo to poznat na jejím hlase.Kluk se začal smát a řekl: ,, Já jsem Daygrů a ty?? ´´ řekl milím tónem a šel k Miale.Najednou ho Miale spatřila, Krásný kluk. Však když se na ní usmál zjistila že je Daygrů upír. Trochu se zlekla, ale nedala to na sobě znát. ,,Já jsem Miale,´´ a snažila se aby to neznělo vystrašeně. Bylo asi už jedenáct hodin v noci. ,,Miale…Miale…poť už domů,´´ volala na Miale její matka. V tu chvíli byl už Daygrů pryč.
Miale utíkala domů, ale jako by cítila že jí něco táhne zpět k jezírku. Matka i s otcem byli bez práce a Miale musela jezdit 59kilometrů do školy. To ovšem Miale nevadilo. Vzadu v autobuse seděl vždy nádherný kluk ale ona se ho bála oslovit. Snila o ně asi hodinu.
Potom se šla osprchovat a spát.
,,Miale! Vstávej!´´ Křičel na Miale otec.
Byla neděle a Miale se rozhodla že dneska půjde opět k jezírku.Už se setmělo a Miale vyrazila opět k jezírku. Daygrů už tam byl a díval se na odraz měsíce ve vodě. ,,Čekal jsem že přijdeš,´´ řekl Daygrů a podíval se na Miale.Daygrů byl krásný kluk. ,,Fakt???´´ zeptala se klidným ale i balícím hlasem.,, Včera jsem tu ještě nějakou tu dobu byl, ale stál jsem někde jinde, proto si mě neviděla, a ty sis myslela že už tu nejsem,´´ řekl pohodovým hlasem Daygrů a opřel se o strom a založil ruce na hrudi. Miale se ho chtěla zeptat od kud je, ale když otevírala pusu zjistila že tam Daygrů už není. Rozhlédla se všude, ale nikde nebyl. ,,Miale, ještě nejsi nachystaná do školy!! Pojď ihned domů a nachystej se do školy!! A jestli budeš brzo hotová tak se budeš zase učit!! Já nehodlám poslouchat tvé učitele v telefonu že nic neumíš, protože se to neučíš!!´´ Křičela z domu na Miale její matka. ,, Mamí vždyť sem to dělala dopoledne!´´
Ale matka už byla v domě a Miale neslyšela. Miale utíkala za Matkou do domu,ale jak přišla ke schodům vedoucích do jejich domu, všimla si že u nich stojí Daygrů. ,, co tady děláš???´´
Zeptala se rychle a potichu Miale. Doufala že Daygrů nespatří její matka nebo otec. ,,Já?? Co bych asi tak mohl dělat u tvého domu ??? čekám tu na tebe´´ odpověděl sladkým ale umělým hlasem.Miale se necítila zrovna skvěle a chtěla už jít domů, ale Daygrů jí v tom bránil.,, Daygrů já už chci domů……. Pust mě!!!!!!!!´´snažila se na něho potichu řvát.Daygrů ji pustil. Miale šla domů a začala se znova učit.Asi tak po hodině a půl bylo už deset hodin večer.Miale dala učebnice do batohu a šla se osprchovat.Potom šla spát. Ráno vstávala asi o půl hodiny dřív než obvykle. Jako by v noci slyšela že jí venku někdo volá. Ten hlas jí byl známí.Osprchovala se, oblékla, učesala a namalovala.,, Mamí proč už jsi vzhůru??? Vždyť je brzo,´´ zeptala se Miale své matky a doufala že jí matka odpoví.,, Lili zemřela, zakousl se prý do ni upír……..´´ Odpověděla smutně matka.Miale se zděsila, lili byla její sestřenice.S lili byli ty nejlepší kámošky.

1. kapitola - Příjezd

13. listopadu 2011 v 17:01 | Ettelwen |  Upíří prázdniny
Je neděle kolem desáté ráno a já jedu už asi tři blbé hodiny vlakem s kámoškou k ní na chatu na celé prázdniny - jenom my dvě! Sem tam na víkend přijedou na chatu i její rodiče ale to se asi nestane.
Jo málem bych zapomněla, tak jmenuji se Noah a je mi 17roků. Jsem stejně jako moje nej kamí Camillou s kterou právě jedu na tu chatu jedináček což má své výhody ale i nevýhody. No nic ve vlaku jsme tři hodiny a pořád tam ještě nejsme. "Noah už vystupujeme tam ta chatka je na celé tři měsíce naše! =)" Asi se divíte že prázdniny máme tři měsíce, ale je to protože nám ve škole prasklo potrubí a tak se musí všechno znovu udělat =). Vystoupíme z vlaku na jakoby nádraží i když se to nádraží teda ale vůbec nepodobá. Konečně jme tu kdybychom v tom vlaku byly o minutu dýl asi bych zhebla.

"Pokoje máme nahoře to víš jely jsme tu i minulej rok" řekla mi Camilla ale já už dávno byla na cestě do moje pokoje.
" Ty camill myslíš že tu zas bude Ander??" Ander je strašně krásnej kluk ale někdy mi připadá že to ani není člověk, ani nevím proč. Camill se zadívá do lesa které naší chatu obklopuje z tří stran a nakonec řekne "Ander?? Ten je tady pořád a jakmile uslyší nebo nás jen uvidí máme ho tu na celé prázdniny, však ho znáš" Camill ho nemá moc v lásce, a dokonce se ji ani trošku nelíbí! No jo my dvě máme prostě na kluky jinej styl. Ona je spíše na romantiky s upravenou image a já jsem na takové spíš ty cool týpky (třeba zrovna teť nejvíc letím na šampoňáky). Ťuk… ťuk… "a hele my o vlku a vlk je za dveřmi" rozesmějeme se že to určitě slyší i on. Du otevřít. Jé on je ještě hezčí než byl předtím, ne on není jenom ještě hezčí on je úplně k sežrání. Jo kdybych tak věděla že je to upír a umí číst myšlenky. Zkoumavě se na mě zadívá a nezadrží v sobě smích a z ničeho nic se začne strašně hlasitě smát. Já s Camill se na sebe nechápavě podíváme a čekáme než se uklidní. "Jé soráč ani sem čau neřekl tak teť říkám čau" řekne Ander a zase se na mě zkoumavě podívá. "Je ti něco že tak furt na mě čumíš??" řeknu s umě nezvyklým tónem. Oba se na mě zadívají jako na cvoka.
"Nic jen sem tě dlouho neviděl už nejsi ta malinká holčička co tu byla minulí rok" a společně s Camill vybuchnou smíchy. No tak vzhledem k sežrání je, ale v tom chování by se mohl zlepšit! "Co se ti nelíbí na mém chování??" podívá se na mě a já zůstanu stát s otevřenou hubou. " jak víš co si myslím??" žasnu že něco takového dokáže debil jako je on!! "Jo a nejsem debil… víš chtěl sem vám to říct u dávno ale nebyla na to ta správná chvíle…." Zamlčí se, ale po chvíli mlčení to dořekne… "Já jsem upír a mám různé schopnosti," zadívá se na nás a čeká jak budeme reagovat. Nevím co mu mám na to říct… "Ty vole" řekne bez zamyšlení Camill, ale já nevím pořád co mám říct a tak jen mlčím a civím na něho a on zase na mě. Po chvíli Camill přestalo bavit se na nás dívat jak na sebe pořád čumíme a neřeknem ani bůů a tak de do svého pokoje. No to mě poser! Mě se líbí upír??? No líbí je slabé slovo… já se ZABOUCHLA DO UPÍRA?!? Samozřejmě jelikož umí číst myšlenky tak se na mě čumí ještě zvláštněji. Zrovna teť by mě zajímalo co si on o mě myslí. Tuto větu si nechá projít hlavou a odpoví "proč tě zajímá co si o tobě myslím?? Ale jestli to chceš vědět tak si o tobě myslím že si pořád ta malá holčička" dořekne a vybuchne zase smíchy. Já ho mlátit ale on nic dokonce se směje ještě víc. Asi po dvou minutách to vzdám a on se přestane smát. "Zase tu jste na celé prázdniny??" zeptá se po chvíli mlčení. Já vyzkouším jestli opravdu umí číst myšlenky nebo to byla jen náhoda. Jo a dokonce máme prázdniny tři měsíce takže tu jsme o jeden měsíc dýl než minule. Samozřejmě on zase hodí ten jeho divnej kukuč a nechápavě se na mě zadívá. "J….j….jak to že…že tři měsíce??" vypadlo z něj nakonec, ale znělo to jako by čekal že tu budem týden a pak vypadnem nebo co. "Protože ve škole prasklo potrubí a tak se to tam musí opravit," jakmile jsem tu větu dořekla tak se trošku pousmál. Co má zase v plánu?? Zamyslela jsem se a čekala odpovědi, ale odpověď nebyla řekl jenom "Už musím přídu zítra čau," a zmizel ze dveří. Tak tohle mu rozhodně není podobné, vždycky je tu od rána do večera a teť?? Sedla jsem si na gauč zapla bednu a zamyslela jsem se nad Anderem. Vůbec nevím proč ale chvíli jsem se bála že se stanem obětí, když je upír, ale to mě asi po deseti sekundách přešlo, protože by to mohl udělat i minulé prázdniny ne?? Po chvíli příde dolů i Camill a díváme se na bednu spolu. Dávaj tam Iron men, mě se to teda moc nelíbilo a tak sem šla ven, a jako vždycky Camill hned za mnou. I když je Camill o rok mladší, tak se pořád chová jako pětileté děcko. Pořád musí za někým chodit což mi někdy i vadí. Kéž by si tak Camill našla už kluka ať nedolízá pořád za mnou, ale zas kdyby toho kluka měla tak mě sebou nejspíš neveme na chatu.
o pár hodin později - 10hodin večer
Ležím na gauči jak nějaká ta mrtvola a přemýšlím nad… vlastně ani nevím čím. Za pět minut jenom slyším jak někdo klepe na dveře. Zvednu se a jdu otevřít. No kdo jiný než Ander. "Ahoj promiň že jsem tu tak pozdě ale chtěl jsem se ti omluvit že jsem předtím jen tak zmizel…" Asi po minutě mlčení větu dořekl "…no….Víš…Jak si myslíš TEDA NEVÍM JESTLI POŘÁD!! Že sem k "sežrání" tak… no…." V tom k nám příde Camill a on už větu nedořekne.

1. kapitola - Barbie

12. listopadu 2011 v 20:40 | Ettelwen |  Možná to tak osud chtěl
Tto povídka je o 16ti leté dívce jménem Layney - zkráceně Lay. Není však jako ostatní. Číhá na ní spousta nebezpečí, záhad, ale také lásky a štěstí. Má 4 sourozence a rodiče jí zemřeli před půlrokem. Pomalu se z toho dostala díky svému nejlepšímu kamarádovi Moesovi. Jaký je její žavot dál?

Zazvonil budík. Prokleji další všední ráno. Školu nenávidím. Ještě se zavřenýma očima se posadím a nohama nahmatám chundelaté bačkory. "Hauru" uslyším zakňučení. Tak to nebyly papuče. To byl můj pes Ayk. Malá čivava utekla od postele. To mi to ráno pěkně začíná, pomyslela jsem si. Otevřela jsem oči a nazula si bačkory. Namířila jsem si to rovnou do koupelny.
Svlékla jsem si pyžamo, tedy tričko po kolena a kalhotky a vlezla jsem do sprchy.
Po regeneraci vodou jsem zabalená v ručníku šla k ohromné šatní skříni s oblečením. Otevřela jsem skříň. Stála jsem před ní asi deset minut a pak jsem si konečně vybrala to správné oblečení.
Vytáhla jsem černou sukni, rudé tílko, černé návleky na ruce a černé conversky. Oblékla jsem se a zamířila k zrcadlu. Oči jsem si namalovala kouřovými stíny a pořádnou černou linku na víčku i pod spodními řasy. Rozčesala jsem si a vyžehlila své černé vlasy. Už jenom natupírovat a nalakovat a bude hotovo.
Jakmile jsem byl hotová, vyšla jsem z pokoje. Sešla jsem ze schodů a šla se nasnídat.
U stolu už seděli všichni sourozenci - Dave, Lolly, Kristen i Suez. Sedla jsem si na prázdnou židli.
"No konečně," řekla Lolly a všichni propukli ve smích. Vůbec sem je nechápala. V tom mě to trklo. Bylo už osm hodin a jelikož do školy už chodím pouze já, tak jsem málem pukla zlostí. Hodila jsem na všechny zlostný pohled. Vzala jsem si batoh, otevřela jsem dveře a běžela jsem.
Na ulici nikdo nebyl, tak jsem se rozběhla plnou rychlostí. Ve škole jsem byla za minutu či dvě. Učitelka ve třídě naštěstí ještě nebyla a tak jsem si sedla na své místo a vytáhla jsem si učebnice. Seděla jsem v lavici sama a úplně vzadu. V tom do třídy vešla třídní učitelka a za ní nějaká podivná holka.
Barbie, to mi tak ještě scházelo. Zuřila jsem. "Ticho!" zakřičela učitelka a třída najednou utichla. " Toto je Vaše nová spolužačka. Jmenuje se Gabriella. Buďte k ní hodní!" poručila všem. Otočila se ke Gabrielle a viděla jsem jak ukazuje na mě. Gabrielle se zkřivil obličej a šla směrem ke mně. Néé, s tou pipinou sedět nebudu!!
Sedla si na prázdnou židli a růžový batoh si jako vzorná holka pověsila na háček u stolu. Protočila jsem očima. Vytáhla jsem papír a tužku a začala jsem si kreslit. Gabriella se pořád prohlížela v zrcátku.
V 13:30
Konečně škola skončila. Už mě nebavilo pozorovat Gabriellu jak se prohlíží či si upravuje Make-up. Šla jsem na autobusovou zastávku, když v tom mě zastavil Moes. "Čauky Lay, jdeš s náma dneska ven??" Moes byl můj nejlepší kámoš. Byla s ním sranda. A navíc byl stejný jako já. S jeho partou jsem chodila často ven a nikdy nebyla nuda. " Jé, ahoj, já šla bych ráda, ale zrovna dneska nemůžu." Hodila jsem na něj smutná očka. "Ok, tak zítra ve škole jo??" usmála jsem se na něj, " Jasně." Odejmuli jsme se a každý jsme šli svou cestou.
Nastoupila jsem do autobusu a jela domů.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. V tom se ve mně po dlouhé době objevil strach, zakřičela jsem.

Znovuzrození

12. listopadu 2011 v 20:18 | Ettelwen |  Kecy autorky
Nevěděla jsem jestli mám či nemám. Rozhodla jsem se že to udělám.
Blog je celý změněný a je smazán archiv a vše kolem starého blogového "Já". Když znovu začít tak úplně od začátku! Mám více času než jsem měla, přestože se teď musím hodně učit a do toho ještě tančím, ale Můj svět mi nikdo nevezme!
Blog nemám kvůli popularitě, ale pro své zájmy, svůj koníček.
Je pouze jedno, no možná dvě místa kde můžete utéct před realitou. Kam před ní "prchám" já se můžete dočíst už v záhlaví blogu. Nesedávám u počítače celé dny, ale když už tak píšu či čtu.
Nemusím moc takové ty blogy - Jak si správně umejt vlasy, Podívej na mě!, Já jsem lady Pink - já je nesnáším. Mám raději blogy co v sobě mají něco kouzelného :D No nebudu se tady vykecávat. Doufám že se Vám znovuzrození tohoto blogu bude zamlouvat a že sem budete rádi vracet :)

Vaše Ettelwen